Nastal další školní rok a malého Vašíka (4) čeká druhý pokus s nástupem do školky. Na nátlak tatínka nastoupil do školky už loni, přestože maminka měla rodičovskou dovolenou na čtyři roky a zůstávala tedy doma. Vašík tehdy plakal, maminka taky, a i přes nesouhlas tatínka stáhla Vašíka po pár dnech ze školky. Byl pak přehnaně úzkostný a několik měsíců se od maminky prakticky nehnul.

Tentokrát je o rok starší a už i maminka si myslí, že potřebuje kamarády. Začátek byl slibný, Vašík plakal jen „občas“, rodiče měli pocit, že si „zvyká“. Ve školce však působí nechvalně známá paní učitelka Agáta, která má pověst natolik negativní, že se o ní ví i ve vedlejších vesnicích. Traduje se, že milá paní Agáta má nejradši děti, které jsou samoobslužné a „neotravují“ ji s blbostmi. Naopak dětem, které jakkoliv vybočují a vyžadují si její pozornost, to dá pěkně sežrat. A tentokrát to vypadá, že si zasedla na Vašíka. Vadí ji, že hodně mluví, je moc „přemoudřelý“, poučuje ostatní děti, že po sobě mají uklízet apod. Taky, že chodí pořád na záchod a že smrká do látkového kapesníku, který nosí v kapse. Ale nejhorší je, že dost často pláče.

Jeden den to vyvrcholilo. Babička Vašíka šla okolo školky a nakoukla do okna, kde viděla, jak paní učitelka Agáta tancuje s dětmi na veselou písničku a Vašík sedí na lavičce a pláče. Babička jde po chvíli domů a rozhodne se, že to snaše raději neřekne, protože je v osmém měsíci a nepotřebuje se rozrušovat! Není tak už svědkem toho, jak paní učitelce dojde s plačícím Vašíkem trpělivost a hrubě ho smýkne za límec do druhé části místnosti, aby za ním přivřela stahovací dveře a mohla dál nerušeně tančit s dětmi. To už nevydržela mladá praktikantka, která v dané třídě pomáhala v rámci své praxe, a běžela nahoru do třídy starších dětí, aby řekla, co se děje.

Když maminka vyzvedávala Vašíka ze školky, bylo jí řečeno, co se stalo, chování paní učitelky bylo omluveno tím, že není moc empatická. Maminka z toho byla nešťastná, chtěla to nějak řešit, Vašík jí po návratu domů dlouho plakal a odmítal jít zpátky do školky, když je tam paní učitelka Agáta. Maminka tedy dorazila za paní ředitelkou, která jí nabídla dvě řešení. Může Vašíka dávat do školky jenom v ty týdny, kdy je tam ráno druhá paní učitelka, se kterou Vašík problém nemá. Nebo by ho vzali nahoru do starší třídy, kterou učí paní učitelka, která bydlí kousek od Vašíka a kterou zná odmalička.

Maminka se zeptala Vašíka, jestli by chtěl nahoru za tetou, ale Vašík nechce, bojí se změny. Maminka to obhajuje, že by to bral jako trest a že dole už má kamarády. A tak zvolí variantu, že Vašík bude chodit do školky jen ve vybrané týdny. Tatínek je z takového řešení naštvaný, Vašík je podle něj rozmazlený ufňukánek, stydí se za něj, že není jako ostatní děti, srovnává jej s dětmi kamarádů, kteří chodí do školky už od tří a podle něj žádný problém nemají. Vadí mu, že Vašík pořád brečí a svádí to na přecitlivělou maminku.

Další týden jde Vašík do školky, protože paní učitelka Agáta má dovolenou. Mají zrovna vánoční focení a Vašík se rozpláče, když je mu řečeno, že se na tu fotku nemůže podívat hned. S paní učitelkou jdou na procházku kolem domu, kde bydlí Vašík, jeho tatínek je venku a vidí, že Vašík pláče. To je podle něj potvrzení toho, že je chyba na straně Vašíka. To samé usoudí i ředitelka školky, má Vašíka za moc citlivého, když pláče i u ostatních učitelek, zřejmě to nebude až tak chyba paní učitelky Agáty. Tenhle verdikt naštve matku maminky, Vašíkovu druhou babičku, která se rozhodne jednat a zavolá na obec, která je zřizovatelem školky.

Představitelé obce její telefon uvítají, protože už mají na paní učitelku Agátu víc stížností, dokonce jim volali ze školky z vedlejší vesnice, co se to u nich děje, že se k nim hlásí rodiče dětí, které spadají pod tuto vesnici. Obec si tedy domluví schůzku s ředitelkou školky s tím, že hodlají pořešit tyto stížnosti. Mezitím je Vašík doma s maminkou a trápí ho průjem.

To be continued…